Resilienční myšlení je specifický přístup k řízení složitých sociálně-ekologických systémů - tedy systémů, které obsahují jak přírodní, tak společenské prvky. Tento způsob přemýšlení se zaměřuje na hledání cest k takovým podobám budoucnosti, které jsou udržitelné i v dobách velké nejistoty a zásadních změn. Resilienční myšlení je možné aplikovat v mnoha různých kontextech, se kterými se můžete seznámit prostřednictvím případových studií a další inspirace.
Od roku 2022 usilujeme o rozvoj resilienčního myšlení v sektoru snižování rizik katastrof (DRR) v Česku. Prostřednictvím participativních výzkumných aktivit spolupracujeme s lidmi z ministerstev, výzkumu, samospráv či neziskového sektoru. Společně s nimi, i s lidmi přímo zasaženými katastrofami, hledáme cesty, jak vytvářet společnost resilientní nejen vůči extrémním projevům počasí, ale také dalším rizikům, která souvisejí s prohlubováním aktuálních krizí. Přinášíme vědecké poznatky o tom, co znamená odolná česká společnost a jak ji můžeme budovat.
Jak domácí pěstování, sběr, sdílení a nakupování posilují potravinovou resilienci českých domácností? Dvě na sebe navazující studie ukazují samozásobitelství jako rozšířenou praxi napříč společností, která dalece přesahuje rámec nouzové reakce na ekonomický nedostatek. Výzkum ukazuje, že potravinová resilience vzniká kombinováním tržních a neformálních zdrojů, praktických dovedností a sociálních vztahů. Tyto každodenní praktiky pomáhají domácnostem zvládat nejistotu a zároveň mohou přispívat k dlouhodobé proměně potravinového systému. Oba texty navazují na výzkum alternativních ekonomických praktik a potravinové odolnosti, každý však vznikl v rámci jiného projektu. První studie vznikla v rámci projektu Formy a hodnoty alternativních ekonomických praktik v České republice (GA14-33094S), jehož hlavní řešitelkou na FSS MU byla Naděžda Vlašín Johanisová, druhá v rámci projektu Mezi trhem a alternativami: potravinová odolnost domácností v nejisté době (FoodRes, č. 24-12568S), vedeného Petrem Daňkem.
V letech 2024 a 2025 jsme analyzovali, jak česká společnost zvládala povodně ze září 2024 a co tato zkušenost ukazuje o její resilienci. Zaměřili jsme se především na zkušenosti starostů a starostek zasažených obcí, krizových pracovníků a lidí zapojených do dobrovolnické pomoci. Zajímalo nás, jakou roli hrály výstrahy ČHMÚ, důvěra ve veřejné instituce, místní spolupráce, sebeorganizace, improvizace a schopnost rozhodovat se v nejistotě. Výzkum ukazuje, že zvládání povodní nestojí pouze na technických opatřeních a formálních krizových plánech, ale také na důvěře, vztazích, místní znalosti, připravenosti obyvatel a schopnosti systému učit se z minulých událostí.
Brian Walker, David Salt (2012)
Kniha představuje metody a nástroje hodnocení resilience v komplexních sociálně-ekologických systémech a přináší řadu případových studií. Kniha nabízí čtivý, ale vědecky podložený průvodce reálným uplatněním konceptu resilience v praxi.
Elin Enfors-Kautsky a kol. (2018)
Wayfinder je průvodce procesem hodnocení resilience, plánování a následné akce při snahách o udržitelnou a spravedlivou budoucnost. Pomáhá lidem z praxe, tvůrcům politik i občanské společnosti prohloubit své znalosti o systému, na který se zaměřují, učit se o výzvách spojených s jeho udržitelností a rozvíjet strategie pro vytváření potřebných změn.