Resilienční myšlení pomáhá hledat cesty k tomu, jak se lidé a příroda mohou společně vypořádat se změnami – ať už jde o náhlé krize jako povodně, anebo pomalé problémy typu rostoucí nerovnosti. Pomáhá v systémech zachovat klíčové funkce a zároveň jim umožňuje další rozvoj.
Je to způsob budování udržitelné budoucnosti.
Principy resilienčního myšlení nám ukazují, na co se máme zaměřit, pokud chceme posílit odolnost různorodých složitých systémů nebo řešit komplexní problémy. Pomáhají nám hledat taková řešení, která nás učí krizím předcházet, vypořádávat se s nimi, ale také se z nich poučit.
Protože různorodost nám umožňuje inspirovat se odlišnostmi a díky zastupitelnosti systém může dál fungovat, i když přišel o nějakou svou část.
Aby správná míra propojenosti umožnila rychlé šíření toho, co je žádoucí, a zpomalila proudění jevů, které by fungování systému mohly poškodit.
Neboť se nechceme nechat zaskočit něčím, co se v systému mění pozvolna, ale v určitém okamžiku to může způsobit velkou změnu s nečekanými důsledky.
Protože systém je třeba vnímat jako celek složený z mnoha propojených částí, které se navzájem ovlivňují a nelze předvídat jejich vývoj.
Ať se dokážeme poučit z předešlých situací i chyb a nezapomínáme spolupracovat s těmi, kteří mají stěžejní zkušenost či specifické znalosti.
Neboť systém by měl umožňovat participaci, která je smysluplná, má opravdový dopad a dává různorodým skupinám podíl na rozhodování.
Aby centra správy byla dosažitelná pro všechny a fungovala lokální sebe organizace při zachování propojení s vyššími úrovněmi systému.
Participativní proces a společná tvorba vize budoucnosti je jedním z přístupů, jak lze rozvíjet resilienční myšlení při řešení komplexních problémů.
Nejdříve je nutné zjistit, kdo jsou klíčoví aktéři daného problému, které bychom měli do procesu přizvat.
Společně s klíčovými aktéry můžeme daný problém dopodrobna a ze všech stran zmapovat a zjistit hlavní příležitosti, bílá místa i celkový rozsah problému.
Participativní vytváření vize budoucnosti umožňuje představit si ideální situaci, ve které je daný problém vyřešený i za pomoci resilienčních principů.
K vytvořené vizi je nakonec potřeba společně najít cesty a konkrétní kroky, jak ji zrealizovat.
Jak je možné zvýšit resilienci Česka vůči katastrofám a extrémním projevům počasí? Náš tým v rámci Národního institutu SYRI dlouhodobě spolupracoval s aktéry snižování rizik katastrof a rozvíjel s nimi resilienční myšlení.
Případová studie vám představí aplikaci procesu budování resilienčního myšlení v konkrétním kontextu a ukáže vám podobu jednotlivých kroků, použitých nástrojů i vytvořených výstupů.
Cílem této příručky je přiblížit vám srozumitelnou formou základní principy resilienčního myšlení, ukázat vám možné způsoby jeho rozvoje i aplikace a také vám nabídnout další zdroje pro hlubší proniknutí do tématu.
Webovou stránku připravilo Oddělení sociálně-ekologické analýzy Ústavu výzkumu globální změny AV ČR – CzechGlobe.
Vedoucí Oddělení sociálně-ekologické analýzy
Zkoumá scénáře budoucího vývoje a cesty k udržitelnosti, které vytváří ve spolupráci s odborníky, politickými představiteli a zástupci veřejnosti napříč různými kulturními a geografickými kontexty (Česko, Evropa, Střední Asie, Afrika).
Doktorandka
Zkoumá snižování rizik katastrof a budování resilience z pohledu tranzitivního designu. Dlouhodobě pracuje v místech, kde se protíná design, životní prostředí a systémová změna.
Doktorand
Zkoumá systémovou změnu a participaci z pohledu přenosu vědění mezi aktéry. Dlouhodobě se zabývá učícími procesy jak na akademické půdě, tak v poli transformativního vzdělávání.